„Nechcete mít ubrusy? Na svatební tabuli?“ diví se maminka nevěsty. „Už jste to slyšela?“ Ano, o tomhle teď slýchám často. Vlastně jsme ubrusy letos ze skříně vytáhli až na sedmou svatbu sezóny. Všechny ty předešlé se obešly bez nich a stoly vypadaly krásně. A proč ne? Holé dřevo ještě podtrhne častý přírodní styl svatby a…
Číst více.
Trend rustikálních svateb ve stodolách k nám přišel z Ameriky. A to, co bylo ještě před pěti lety u nás nepředstavitelné, je teď snem i realitou mnoha českých nevěst. Když jsme před třemi lety vyklízeli starou stodolu kvůli tomu, že v ní bude první obřad, kroutil můj děda hlavou. A nejen on.
Symbolem našeho svatebního místa je srdce ze slamněnných povřísel, které je zavěšené na dřevěných vratech a osvětelené světýlky řetězu. Je to místo (jako) stvořené pro focení.
Každý rok u nás na statku máme nějakou svatbu, která vybočuje z řady. Jsem za ně ráda, protože je to pro nás vždy možnost zkusit si zase něco nového. V loňském roce touhle příležitostí byla „balíková svatba“. A mě přinesla možnost sednout zase po letech do traktoru.
Chtěla jsem napsat něco o naší svatbě, a pak jsem si vzpomněla na svatevbní video, které vypráví příběh našeho dne. Můžete se taky podívat:).
Je něco po půlnoci a já ulehám ve svém dětském pokojíčku. Přesně tak začal můj svatební den. Vzpomínám si, jak se mi hlavou honilo, že už musím usnout, protože dneska se vdávám. A čím víc jsem usnout chtěla, tím míň mi to šlo. Znáte to?