Symbolem našeho místa je velké slamněné srdce. Já jsem Iveta a ke svatbám jsem se dostala ve chvíli, kdy se moje příjmení změnilo na Bydžovská. Moje vlastní svatba byla u nás na statku, ale věnovat se svatbám „na vážno“ jsem se začala, až když se nám narodil první syn a já díky mateřské dostala možnost opustit kancelář. Stejně jako do manželství jsme do toho skočili společně s mým mužem Ondrou.
Jsem průvodkyní místem, kde bydlíme, zahradnicí, dekoratérkou a vším, co je potřeba k tomu, aby se vám i vašim hostům u nás líbilo. Ondra je odborník na dláždění, truhlář, malíř pokojů, opravář, narážeč sudů a taky noční hlídač. Starší syn Maty je správce dětského koutku a mladší Kryštof expert na zavlažovaní.
To jsme my – já, můj manžel a dva malí kluci a k tomu zhruba patnáct svateb každý rok. Plán svatební sezóny nám visí na zdi v kuchyni. O jménech budoucích nevěst, která tam jsou napsaná toho z počátku moc nevím, ale když o některé z nich mluvím, říkám, že je to „naše nevěsta“.
Naše svatba
V červnu 2012 jsem se vdávala. Brala jsem si svou první lásku, nejlepšího chlapa na světě a člověka, který mě vždycky podpoří ve všem co dělám. Obřad i hostinu jsme měli v Chlumci a pak jsme plánovali párty u nás. Ještě pár týdnů před svatbou to tady ale vypadalo jako na staveništi. Hodně důležitých věcí (jako třeba bar) nebylo dokončených a myslím, že na takovém místě byste svatbu mít nechtěli. Já také nechtěla, byly to nervy, ale nakonec se to skoro všechno stihlo a naši svatbu jsme si užili s celou rodinou a partou kamarádů.
Jak jsme se svatbami začali?
Spouštěčem pro nás byla svatba Veselých – první svatba někoho „cizího“ u nás a ještě k tomu fotografa, který kromě jiného fotí taky svatby.
Na tuhle jsme se pečlivě připravovali celý týden dopředu a ještě den předem jsem si udělala test. Jaký? Těhotenský. A jeho výsledek byl pozitivní. Další rok v březnu se narodil Maty a v červnu jsme odstartovali naši první sezónu, kterou jsme si sami pro sebe označovali jako „nultou“. Prostě to zkusíme a uvidíme, jak to půjde, řekli jsme si. Šlo to.
Začínali jsme s večerními svatebními oslavami. Snoubenci měli často obřad a hostinu na jiném místě a u nás se sešli až potom, co měli tuhle „oficiální“ část svatebního dne za sebou.
První obřad u nás znamemal velký posun. Postupně jsme pořizovali vybavení, které bylo ke svatbám zapotřebí a zkrášlovali prostor dvora.
Pak došlo i na stodolu. Snila jsem o tom, že ji vyklidíme a „něco s ní uděláme“. K zahájení úklidu nás donutila situace. Vlastně to byli dnes už manželé Dostálovi, kteří si ještě před opravou stodoly vysnili obřad tam.
A zájem o ní rostl. Další rok jsme ji zrekonstruovali. Ondra s pomocí obou našich taťků vydláždil podlahu, vyrobili nová vrata i parket z dřevěných prken a moje mamka ušila baldachýny, které zdobí strop.
První svatbu ve zrekonstuované stodole, svatbu Březkových, přijel fotit Martin Veselý – náš úplně první „cizí“ ženich :).
A pak zase o kus dále. Tentokrát za to „mohou“manželé Šírkovi, kterým se líbil prostor za stodolou a vlastnoručně nám dopomohli k tomu, aby tam mohli mít v srpnu svatbu na balících slámy. Přestěhovali jsme ovce a prasátko, kterým loučka předtím patřila a vysadili nějaké květiny. Balíky správných rozměrů na pohodlné sezení nám sehnal soused a my s pomocí traktoru jsme jich asi stovku dopravili k nám. A od té doby nám svatební balíky slouží a jsou u nás hodně oblíbené.
Náš příběh píšou svatby, které u nás hostíme a jsou pro nás tou nejlepší inspirací. Mám radost z toho, když se vám i vašim hostům u nás líbí a svatba je taková, o jaké jste snili. A nebo ještě lepší!